|
Per Olov Enquista Obrázkáři (Ze života světlušek) V režii Michala Dočekala se představí Zdena Hadrbolcová, Dana Batulková, Miloslav Mejzlík a David Matásek. Poslední hra P. O. Enquista je založena na zcela konkrétní doložené události. Na počátku roku 1921 se sešla Selma Lagerlöfová, tehdy již uctívaná spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny a první členka Švédské akademie s režisérem Sjöströmem, který natočil film podle její povídky Vozka smrti. Film byl tehdy ještě v plenkách, zdaleka ne uznávaná umělecká disciplína, spíš půvabný technický vynález na pomezí pouťové atrakce. Dnes znají povídku Vozka smrti spíše jen znalci švédské literatury, v tvorbě Lagerlöfové má spíše okrajový význam, ale stejnojmenný expresionisticky laděný film je stále promítán a patří mu naprosto nepominutelné místo v zlatém fondu světové kinematografie. „Tehdy se prý po promítnutí filmu rozhostilo hluboké ticho. O tom, co znamenalo to ticho, jsem napsal hru“, říká Enquist. „Ta hra nejedná o vznešených otázkách umění, ale o tom, co se mohlo stát, když se setkala spisovatelka, která se stala živoucí legendou, herečka, která nedostala vytouženou roli, režisér a kameraman, kteří se potřebují prosadit. O tom, proč čtyři postavy rozdílného postavení a ambicí jsou společně uřknuti příběhem o vině a odpuštění.“ Překlad: Zbyněk Černík Scéna: Maria Illum Ciccia Kostýmy: Zuzana Krejzková Dramaturgie: Daria Ullrichová P. O. Enquist se osobně zúčastní představení dne 13. dubna. Toto představení je doprovodnou akcí Pražského festivalu spisovatelů. Selma Lagerlöfová: Narodila se 20. 11. 1858 na Marbace, zemřela 16. března 1940 na Marbace. Byla první ženou v Švédské akademii a nositelkou Nobelovy ceny. Její díla byla překládána do všech světových jazyků. Prosazovala práva žen, angažovala se v sociálních otázkách. Významná osobnost – idol i autorita. (U nás snad jen Božena Němcová si zasloužila podobnou úctu, ovšem Lagerlöfová se jí těšila již za svého života. V roce 1891vyšla její první kniha Gösta Berling. Psala ji celých deset let. Ačkoliv první dílo bylo přijato nejednoznačně, pak už následoval jenom obdiv a mnoho dalších knih: Antikristovy zázraky (1897), Jeruzalém (1901), Poklad pro pana Arna (1904), Liljenkronův domov (1911), Vozka smrti (1912), Císař z Portugáli (1914), trilogie Löwenskoldův prsten (1925 – 1907) – vznikla na objednávku jako učebnice vlastivědy…. Když v roce 1909 v povinném proslovu při přijímání Nobelovy ceny děkovala především svému otci, měla vpodstatě pravdu. Donutil ji dopsta první knihu a proslavit se, byl jí inspirací i námětem, pravzorem mnoha postav, okouzlujících i zavrženíhodných, i když to otevřeně nikdy nepřiznala. Tehdy ovšem nebyla ještě cílená otevřenost v módě. Až poválečná generace odhodila korzety na těle a duši. P. O. Enquist (23. 9. 1934), švédský prozaik, dramatik, filmový scénárista, bývalý švédský reprezentant ve skoku vysokém. Do literatury vstoupil v druhé polovině šedesátých let, v době, kdy západním světem proběhla vlna studentských revolucí, kdy intelektuálové opět uvěřili, že svět je možné změnit. I tvorbou. Proto Enquistova generace preferovala především dokumentární žánry. Ve svém románě Legionáři (1968) zpracoval formou blízkou literatuře faktu traumatizující epizodu z švédských poválečných dějin. Litevští vojáci bojující na straně Německa požádali ve Švédsku o politický azyl, an nátlak sovětské vlády jim byl odepřen, utečenci se museli vrátit domů. Fiktivní dokument je záměrně znejisťující, nahlodávající mýty. nacházet nové pravdy o starých skutečnostech a objevovat věci skryté pod povrchem se snaží i v dalších románech (Hess, Sekundant vyprávění z doby odvolaných vzpour). Divadelní hry začal psát až v jednačtyřiceti letech. I v nich uplatnil metodu spojení faktů s fikcí. Úspěch na světových jevištích dosáhl zejména s hrami Noc tribádek (o Augusut Strindbergovy), Faidra (o antické hrdince) a Ze života žížal (o Hansi Chrisitanovi Andersenovi), vydanými knižně pod názvem Triptych. Celkem napsal 11 dramat. Protože se prý nadále chce věnovat už jenom divadlu, Obrázkáři (Bildmakarna) jsou zatím jeho hrou poslední. Ve Švédsku ji režíroval Ingmar Bergman. |