Narodil se v Chattanooze v Tennessee roku 1938 a vyrostl v sousedství dělnické třídy v Buffalu ve státu New York. Je jedním z nejvýznamnějších černých spisovatelů, autorem více než dvaceti knih všech možných žánrů, obzvláště pak černošské experimentální fikce. V roce 1970 se v jeho antologii 19 nekromancerů dneška sešlo mnoho černých spisovatelů, kteří jen zřídkakdy měli šanci objevit se ve standardních sbírkách afro-americké literatury. Reed vydal „metafyzický útok na představivost a přiměl nové černošské spisovatele a kritiky uniknout z ‚kulturního otrokářství‘ a rozvinout nezápadní literární vzory.“ Dvě z jeho knih byly nominovány na National Book Award a sbírka poezie Zaklínání (1972) byla navržena na Pulitzerovu cenu. Napsal mnoho románů, mezi jinými i Pohřební čestná stráž (1967), Zkáza města Yellow Back Radio (1969), Mumbo Jumbo (1972), Bezstarostně očumovat (1986), Japonské jaro a Jak se větrá špinavé prádlo (1993). Jeho poslední antologie Multiamerika: Eseje o kulturních válkách a kulturním míru byla vydána v roce 1998. Ishmael Reed žije v Oaklandu.
Zkáza města Yellow Back Radio (úryvek)
Než se vůz překulil přes kopec, uslyšeli za vrcholkem výkřik. Ze stromu visel vzhůru nohama mrtvý chlap. Byl zastřelený.
Měl na sobě zdobený límec, nóbl košili, rajtky a na nohou holiny s ohrnutým svrškem. Špičatý klobouk s karafiátem za krempou se válel na zemi.
Ti dva vystoupili z vozu a šli tam, kde si Jake von Rossum a žongléř prohlíželi viselce. Tančící medvěd přihlížel ze své klece, tlapama svíral mříže, hlavu zvědavě nakláněl ze strany na stranu. Země kolem byla poseta letáky.
Přijďte se podívat!
Občané města Yellow Back Radio
Přicházejí k vám:
Jake von Rossum, který zodpoví všechny vaše otázky
Čarodějka hoodoo z New Orleansu Zozo Labrique
Mistr nad mistry v krocení koní Olé Laso
Tančící medvěd a žonglér
Vstup zdarma Pivo
K hlavě mrtvoly se slétali odporní tlustí supi a usedali na rozeklanou skálu opodál. Jake von Rossum si sundal čepici a za chvíli se kolem něho shromáždil vyděšený hlouček zbylých členů tlupy.
Další nejbližší město Video Junction je odtud padesát mil. V zásobním voze už není dost jídla na tak dlouhou cestu. Koně a voli si už potřebujou odpočinout. Nechci v s vystavovat žádnýmu riziku. Jestli tohle znamená, že je před náma nebezpečí, pojďme se rozejít. Rozdělíme si, co máme, a každej půjde svou vlastní cestou.
Když už jsme spolu došli takhle daleko, nevím, proč bysme nemohli i do Yellow Back Radio, povídá žonglér.
Se mnou taky počítej, přidal se Olé. Zvládli jsme poušť, kojoty, vlky, chřestýše, pumy, lovce. Myslím, že nic o moc horšího nás v tom městečku nemůže potkat. A vocaď to tam vypadá dost mírumilovně.
Jdu s ostatníma, řekla Zozo. Ale něco mi říká, že úplně normální to tady není.
Když zakopali zvěda na stráni, sjížděli dál z hory dolů, až byli konečně na dohled městečku Yellow Back Radio.
Ve stínu hory se krčila dřevěná stavení. Vězení, Obchod s klobouky a botami, železářství a Salón U vzteklé černé pumy, který patřil Tlusté Lizzy.
Za lešením na náměstí chrochtali v ohradě výhružně vyhlížející kanci. Patřili věhlasnému místnímu katovi, který byl znalec ve svém oboru a vždy se obklopoval nejposlednějšími technickými vymoženostmi v oboru vraždění.
Poslední model stál na lešení. Byl to dovoz z Francie a byl prý stejně racionální jako ta jejich poslední revoluce. Vše, co zbylo z těch, kteří měli tu smůlu a museli vystoupat na lešení, sežrali kanci. Obzvláštní lahůdkou pro ty bestie byly lidské hlavy.
Tlupa se vydala po vylidněné hlavní třídě. Zanedlouho je obklíčila horda dětí oblečených jako Indi ni z prérie. Jako by se krávy svlékly z kůže a věnovaly svou pokrývku těla nahotě těch dětí, jejichž ošacení i obutí bylo ze surové hověziny.
Ruce vzhůru, vy chlastouni whisky, vyzval je maličký vůdce. Mířila na ně stovka pušek.
Ale vždyť to je cirkus, zakřičelo jedno z dětí, některé odhodily flinty a daly se do tance.
Cirkus? nedůvěřivě vzkřikl ten, který je první oslovil. A jak můžeme vědět, že to není finta dospěláků z Yellow Back Radio?
Jake van Rossum s rukama nad hlavou se rozhlédl po ostatních členech své skupiny. Olé, Zozo i žonglér stáli pobaveni ve stejném postoji.
Co se tady děje? zeptal se Jake. Jsme cirkus, který jezdí tuhle trasu každej rok. Ve vašem městě máme skončit sezónu. Pozval nás pan Happy Times. Čeká na nás v Hotelu. Kde jsou všichni dospělí? Šerif, Doktor, Kazatel. Kdo má tady nad vámi dohled?
Některé děti se zasmály, ale jen co je jejich vůdce svolal do kupy, tvářily se zase vážně. Po kratším dohadování vystoupil jejich pohlavár z chumlu a namířil si to k prvnímu vozu, který patřil Jakovi.
Vyhnali jsme je z města. Už nás štvalo, jak nás pořád peskujou. Museli jsme pro ně ve dne v noci makat v dolech, hlídat jim stáda, sklízet úrodu a tři hodiny denně ve škole poslouchat učitele, jak vychvalujou samý starochy. Museli jsme se učit věci nazpaměť. A všecko to byly žvásty určený hlavně k tomu, abysme poslouchali. A tak jsme se rozhodli, že se postavíme na vlastní nohy.
Přeložil Jiří Josek
Než se vůz překulil přes kopec, uslyšeli za vrcholkem výkřik. Ze stromu visel vzhůru nohama mrtvý chlap. Byl zastřelený.
Měl na sobě zdobený límec, nóbl košili, rajtky a na nohou holiny s ohrnutým svrškem. Špičatý klobouk s karafiátem za krempou se válel na zemi.
Ti dva vystoupili z vozu a šli tam, kde si Jake von Rossum a žongléř prohlíželi viselce. Tančící medvěd přihlížel ze své klece, tlapama svíral mříže, hlavu zvědavě nakláněl ze strany na stranu. Země kolem byla poseta letáky.
Přijďte se podívat!
Občané města Yellow Back Radio
Přicházejí k vám:
Jake von Rossum, který zodpoví všechny vaše otázky
Čarodějka hoodoo z New Orleansu Zozo Labrique
Mistr nad mistry v krocení koní Olé Laso
Tančící medvěd a žonglér
Vstup zdarma Pivo
K hlavě mrtvoly se slétali odporní tlustí supi a usedali na rozeklanou skálu opodál. Jake von Rossum si sundal čepici a za chvíli se kolem něho shromáždil vyděšený hlouček zbylých členů tlupy.
Další nejbližší město Video Junction je odtud padesát mil. V zásobním voze už není dost jídla na tak dlouhou cestu. Koně a voli si už potřebujou odpočinout. Nechci v s vystavovat žádnýmu riziku. Jestli tohle znamená, že je před náma nebezpečí, pojďme se rozejít. Rozdělíme si, co máme, a každej půjde svou vlastní cestou.
Když už jsme spolu došli takhle daleko, nevím, proč bysme nemohli i do Yellow Back Radio, povídá žonglér.
Se mnou taky počítej, přidal se Olé. Zvládli jsme poušť, kojoty, vlky, chřestýše, pumy, lovce. Myslím, že nic o moc horšího nás v tom městečku nemůže potkat. A vocaď to tam vypadá dost mírumilovně.
Jdu s ostatníma, řekla Zozo. Ale něco mi říká, že úplně normální to tady není.
Když zakopali zvěda na stráni, sjížděli dál z hory dolů, až byli konečně na dohled městečku Yellow Back Radio.
Ve stínu hory se krčila dřevěná stavení. Vězení, Obchod s klobouky a botami, železářství a Salón U vzteklé černé pumy, který patřil Tlusté Lizzy.
Za lešením na náměstí chrochtali v ohradě výhružně vyhlížející kanci. Patřili věhlasnému místnímu katovi, který byl znalec ve svém oboru a vždy se obklopoval nejposlednějšími technickými vymoženostmi v oboru vraždění.
Poslední model stál na lešení. Byl to dovoz z Francie a byl prý stejně racionální jako ta jejich poslední revoluce. Vše, co zbylo z těch, kteří měli tu smůlu a museli vystoupat na lešení, sežrali kanci. Obzvláštní lahůdkou pro ty bestie byly lidské hlavy.
Tlupa se vydala po vylidněné hlavní třídě. Zanedlouho je obklíčila horda dětí oblečených jako Indi ni z prérie. Jako by se krávy svlékly z kůže a věnovaly svou pokrývku těla nahotě těch dětí, jejichž ošacení i obutí bylo ze surové hověziny.
Ruce vzhůru, vy chlastouni whisky, vyzval je maličký vůdce. Mířila na ně stovka pušek.
Ale vždyť to je cirkus, zakřičelo jedno z dětí, některé odhodily flinty a daly se do tance.
Cirkus? nedůvěřivě vzkřikl ten, který je první oslovil. A jak můžeme vědět, že to není finta dospěláků z Yellow Back Radio?
Jake van Rossum s rukama nad hlavou se rozhlédl po ostatních členech své skupiny. Olé, Zozo i žonglér stáli pobaveni ve stejném postoji.
Co se tady děje? zeptal se Jake. Jsme cirkus, který jezdí tuhle trasu každej rok. Ve vašem městě máme skončit sezónu. Pozval nás pan Happy Times. Čeká na nás v Hotelu. Kde jsou všichni dospělí? Šerif, Doktor, Kazatel. Kdo má tady nad vámi dohled?
Některé děti se zasmály, ale jen co je jejich vůdce svolal do kupy, tvářily se zase vážně. Po kratším dohadování vystoupil jejich pohlavár z chumlu a namířil si to k prvnímu vozu, který patřil Jakovi.
Vyhnali jsme je z města. Už nás štvalo, jak nás pořád peskujou. Museli jsme pro ně ve dne v noci makat v dolech, hlídat jim stáda, sklízet úrodu a tři hodiny denně ve škole poslouchat učitele, jak vychvalujou samý starochy. Museli jsme se učit věci nazpaměť. A všecko to byly žvásty určený hlavně k tomu, abysme poslouchali. A tak jsme se rozhodli, že se postavíme na vlastní nohy.
Přeložil Jiří Josek