Narodil se roku 1935v anglickém Cornwallu. Poté, co během vojenské služby vystudoval ruštinu, zapsal se na angličtinu na New College v Oxfordu a promoval zde s vyznamenáním. Stal se učitelem, básníkem a později romanopiscem. V roce 1981 se jeho třetí román, Bílý hotel, stal bestsellerem v mezinárodním měřítku. Časopis Time ho popsal jako „připomínku, že literatura může ohromit“. Obdržel za něj Cenu Los Angeles Times, ceny PEN a Cheltenham. Mezi další Thomasovy romány patří Ararat, Obrázky z výstavy a zatím poslední Eating Pavlova. Jeho básně byly vydány souborně pod názvem Strom puberty v roce 1992. Napsal rovněž životopis Vzpomínky a halucinace a výborně přeložil ruské básníky Alexandra Puškina a Annu Achmatovou. Jeho poslední knihou je Alexandr Solženicyn: Století života (1988). D. M. Thomas žije v Cornwallu.
Bílý hotel (úryvek)
Posílám ti velkou štípanou z Nového světa! Kvůli tomu cestování, místní pohostinnosti, přednáškám a poctám (jistě že hlavně Freudovi, a v menší míře i Jungovi) jsem neměla skoro čas se ani vysmrkat a v hlavě mám celý kolotoč dojmů. Už teď je mi ovšem více než jasné, že Amerika to naše učení nadšeně přijme. Brill a Hall jsou báječní a vůbec všichni z Clarkovy univerzity nás zahrnují laskavostí a chválou. Freud uvedl v úžas dokonce i mě, když s genialitou sobě vlastní přednášel na univerzitě spatra - přičemž přednášky komponoval vždycky půlhodiny předem na procházce se mnou. Nemusím snad dodávat, že tu zanechal hluboký dojem. Jung měl taky dvě zdařilé přednášky o své práci, přičemž ani jedinkrát neuvedl Freudovo jméno! Ačkoli spolu naše trojice vychází celkem dobře, i přes různé trampoty (včetně úplavice, kterou jsme si všichni prodělali v New Yorku), určité napětí mezi Jungem a Freudem přece jen existuje. O tom ale později.
Musím ti ale vyprávět nejdřív o naší cestě. Probíhala docela dobře - ale skoro nic jsme neviděli. Jen co jsme vyrazili, padla děsná mlha. Svým způsobem to nebylo nezajímavé. Hlavně Jung se neustále obíral představou jakéhosi "prehistorického monstra", který se tou denní tmou prodírá ke svému cíli, a zdálo se mu, jako bychom se vraceli do dávnověku. Freud si Junga dobíral, že jako křesťan má sklony k mystice (čemuž podle něj Židi unikli), ale jinak s ním docela souhlasil, jak tak koukal do toho bíla za oknem a poslouchal "sexuální vábení bójí", jak to nazval. Tím úchvatnější a neuvěřitelnější pak byl New York, když se před námi najednou vynořila z mlhy jeho silueta. Brill nám přišel naproti a provedl nás po městě. Viděli jsme toho hodně, ale nic se nevyrovnalo pohyblivým obrázkům - biografu. Přestože mi bylo ještě dost špatně od žaludku, moc jsem se bavila. Většinou to ukazuje legrační policajty, jak pronásledují po ulici ještě legračnější lumpy. O moc více děje to nemá. Ale lidé se na tom pohybují a vypadají tak přesvědčivě jako ve skutečnosti. Na Freda to ale podle mě příliš velký dojem neudělalo.
Musím se ovšem ještě zmínit o pozoruhodném večeru, který jsme společně strávili den před odjezdem z Brém. Byli jsme šťastni, že jsme se všichni ve zdraví sešli, a přirozeně jsme se už těšili na dobrodružství, která nás společně čekají. Freud nás pozval na večeři do luxusního hotelu. Dokonce se nám podařilo přesvědčit Junga, aby pro jednou zanechal své zapřísáhlé abstinence a popil s námi víno. Ale snad právě proto, že není zvyklý na alkohol, Jung začal být velice hovorný a rozjařený. Obrátil hovor na jakési "mrtvoly v rašelině", které se údajně našly někde na severu Německa. Jsou to prý těla prehistorických lidí, dokonale mumifikovaná působením kyselin v rašelinném bahně. Zřejmě se ti lidé v močálu utopili, nebo tam byli pohřbeni. Nebylo by to nezajímavé, kdyby o tom Jung namluvil kolem a kolem, až už se to nedalo vydržet. Freud se několikrát neudržel a vybuchnul: "Nechte už ty mrtvoly na pokoji?" Ale Jung byl tím tématem tak unesen, že ne a ne přestat, až nakonec Freud v z chvatu mdloby spadl ze židle.
Chudák Jung byl tím tak otřesen - stejně jako já - a nebyl s to pochopit, v čem udělal chybu. Nakonec se Freud probral z mrákot a obvinil Junga, že ho chce odstranit z výpravy. Přirozeně že Jung toto obvinění co nejostřeji popřel. Jinak je to ale skutečně docela milý a laskavý společník, ve skutečnosti mnohem příjemnější, než napovídají ty jeho vážné brýle se zlatými obroučky brýlí a nakrátko zastřižená lebka.
Další drobné nedorozumění se vyskytlo na lodi. V té mlze jsme se snažili zabavit tím, že jsme si navzájem vykl dali sny. Jung byl silně zaujat jedním Freudovým snem, v němž Freudova švagrová Minna musela při sklizni nosit jako nádeník snopy obilí, zatímco jeho žena lenivě přihlížela.
Měla jsem sen o bouřce, při které
stromy padaly a náhle se na mě
hrnulo moře, prchám v panice
až k propadlišti, sahám po klice
a nic. Začala jsem si s vaším synem,
ve vlaku kdesi, pomalu se šinem
tunelem černým, jeho ruka mě
pod sukní leze vzhůru po stehně,
až ztrácím dech, vzal mě do hotelu
u jezera
všude kolem mě,
v hrůze jsem prchala a ocitla se
na pustém břehu
Přeložil Jiří Josek
Hotel Standisch
Worcester, Massachusetts, USA
8. září 1909
Drahá Giselo,Worcester, Massachusetts, USA
8. září 1909
Posílám ti velkou štípanou z Nového světa! Kvůli tomu cestování, místní pohostinnosti, přednáškám a poctám (jistě že hlavně Freudovi, a v menší míře i Jungovi) jsem neměla skoro čas se ani vysmrkat a v hlavě mám celý kolotoč dojmů. Už teď je mi ovšem více než jasné, že Amerika to naše učení nadšeně přijme. Brill a Hall jsou báječní a vůbec všichni z Clarkovy univerzity nás zahrnují laskavostí a chválou. Freud uvedl v úžas dokonce i mě, když s genialitou sobě vlastní přednášel na univerzitě spatra - přičemž přednášky komponoval vždycky půlhodiny předem na procházce se mnou. Nemusím snad dodávat, že tu zanechal hluboký dojem. Jung měl taky dvě zdařilé přednášky o své práci, přičemž ani jedinkrát neuvedl Freudovo jméno! Ačkoli spolu naše trojice vychází celkem dobře, i přes různé trampoty (včetně úplavice, kterou jsme si všichni prodělali v New Yorku), určité napětí mezi Jungem a Freudem přece jen existuje. O tom ale později.
Musím ti ale vyprávět nejdřív o naší cestě. Probíhala docela dobře - ale skoro nic jsme neviděli. Jen co jsme vyrazili, padla děsná mlha. Svým způsobem to nebylo nezajímavé. Hlavně Jung se neustále obíral představou jakéhosi "prehistorického monstra", který se tou denní tmou prodírá ke svému cíli, a zdálo se mu, jako bychom se vraceli do dávnověku. Freud si Junga dobíral, že jako křesťan má sklony k mystice (čemuž podle něj Židi unikli), ale jinak s ním docela souhlasil, jak tak koukal do toho bíla za oknem a poslouchal "sexuální vábení bójí", jak to nazval. Tím úchvatnější a neuvěřitelnější pak byl New York, když se před námi najednou vynořila z mlhy jeho silueta. Brill nám přišel naproti a provedl nás po městě. Viděli jsme toho hodně, ale nic se nevyrovnalo pohyblivým obrázkům - biografu. Přestože mi bylo ještě dost špatně od žaludku, moc jsem se bavila. Většinou to ukazuje legrační policajty, jak pronásledují po ulici ještě legračnější lumpy. O moc více děje to nemá. Ale lidé se na tom pohybují a vypadají tak přesvědčivě jako ve skutečnosti. Na Freda to ale podle mě příliš velký dojem neudělalo.
Musím se ovšem ještě zmínit o pozoruhodném večeru, který jsme společně strávili den před odjezdem z Brém. Byli jsme šťastni, že jsme se všichni ve zdraví sešli, a přirozeně jsme se už těšili na dobrodružství, která nás společně čekají. Freud nás pozval na večeři do luxusního hotelu. Dokonce se nám podařilo přesvědčit Junga, aby pro jednou zanechal své zapřísáhlé abstinence a popil s námi víno. Ale snad právě proto, že není zvyklý na alkohol, Jung začal být velice hovorný a rozjařený. Obrátil hovor na jakési "mrtvoly v rašelině", které se údajně našly někde na severu Německa. Jsou to prý těla prehistorických lidí, dokonale mumifikovaná působením kyselin v rašelinném bahně. Zřejmě se ti lidé v močálu utopili, nebo tam byli pohřbeni. Nebylo by to nezajímavé, kdyby o tom Jung namluvil kolem a kolem, až už se to nedalo vydržet. Freud se několikrát neudržel a vybuchnul: "Nechte už ty mrtvoly na pokoji?" Ale Jung byl tím tématem tak unesen, že ne a ne přestat, až nakonec Freud v z chvatu mdloby spadl ze židle.
Chudák Jung byl tím tak otřesen - stejně jako já - a nebyl s to pochopit, v čem udělal chybu. Nakonec se Freud probral z mrákot a obvinil Junga, že ho chce odstranit z výpravy. Přirozeně že Jung toto obvinění co nejostřeji popřel. Jinak je to ale skutečně docela milý a laskavý společník, ve skutečnosti mnohem příjemnější, než napovídají ty jeho vážné brýle se zlatými obroučky brýlí a nakrátko zastřižená lebka.
Další drobné nedorozumění se vyskytlo na lodi. V té mlze jsme se snažili zabavit tím, že jsme si navzájem vykl dali sny. Jung byl silně zaujat jedním Freudovým snem, v němž Freudova švagrová Minna musela při sklizni nosit jako nádeník snopy obilí, zatímco jeho žena lenivě přihlížela.
Měla jsem sen o bouřce, při které
stromy padaly a náhle se na mě
hrnulo moře, prchám v panice
až k propadlišti, sahám po klice
a nic. Začala jsem si s vaším synem,
ve vlaku kdesi, pomalu se šinem
tunelem černým, jeho ruka mě
pod sukní leze vzhůru po stehně,
až ztrácím dech, vzal mě do hotelu
u jezera
všude kolem mě,
v hrůze jsem prchala a ocitla se
na pustém břehu
Přeložil Jiří Josek