Narodil se v Athénách v roce 1945. Vystudoval na Pandiosově universitě politických věd. V roce 1967 za diktatury opustil z politických důvodů Řecko. Žil ve Švýcarsku, Anglii a Nizozemí a po pádu diktátora se vrátil zpět do Athén. Založil vydavatelství a pracoval jako novinář. Když se v Řecku dostali k moci socialisté, byl jmenován tiskovým poradcem pro Evropskou komunitu a NATO v Bruselu. Politická kariéra ho v roce 1994 přivedla na Řecké velvyslanectví do Prahy, kde žije dosud. Vydal tři sbírky poezie, Anonymity, Výpověď o smrti a Kořeny v čase, a knihu esejí s jeho nejcharakterističtějšími komentáři, k níž napsal prolog bývalý řecký premiér Andreas Papandreou. Sbírka jeho básní v českém a anglickém jazyce se připravuje k vydání při příležitosti 9. ročníku Festivalu spisovatelů Praha.
Kořeny v čase
Výpověď o smrti
Báje navždy mumifikovány spočinuly v knihách
děsivé sny
o vině paměti
o tom jak kdysi zradila nás doba
Hluše zazněly kroky v síních času
když jsem si nasadil masku Agamemnóna
"Smrt..." a ozvěna "smrtí splácí se"
Helena
zmámená slastí na rozkošnických pohovkách Tróje
v zimních kavárnách
kde sedávají staré dámy
poseté náušnicemi a názory
Roky čekání
poskvrněné mou krví
promarněné v lehkovážných létech
mezi nahotou dívčích těl
zalknutých nánosem neplodných dob a vzpomínek
Athéna Mary Myrto
Na podzim
s prvním poryvem hořkosti
sůl v žilách se jim mění v pot
Minulost mého kostlivého města
hrouda bohem zapomenutá
přízračné zástupy leprózních soch
Cáry zplihlých životů
šrámy
na svědomí bezhlavé společnosti
Strašlivá Lítice sviští našimi polibky
potřísněnými krví a jalovostí přísah
doznáním dávné raněné touhy
Když vrahové
zprznili bolest morálkou a kompasy
a uchvátili trůny
aby je budoucnost uctívala
jako hrdiny
Svou duši jsem zkropil vůní moře
utkanou ze spršek
milostných vzdutí vzdálených vln
Mořeplavci šeptavě vraceli ozvěnou
táhlý vzlyk Sirén
nářek
za plavbu jež počala
ještě než hlíně byl dán tvar
ještě před veršem prahnoucím po poznání
Rozprchli jsme se po palubách lodí
do škvír mezi práchnivými prkny
jen s unaveným monologem větru v uších
vzpomínkami hřadujícími na stožárech
chraplavým chřestítkem nářku
za děti od počátku odsouzené k smrti
utopené v křitelnicích pomsty
Náš smutek balast v podpalubí zapomnění
teď když činy ztratily váhu
daleko od pobřeží krásných protikladů
a domů zaplavených sluncem
Už tolik let jsem mrtvý
má paměť zvětrala váháním
Má osamělost mé oči
V téhle zemi už nikdo není živ
pod kandelábry zejí vražedné úsměvy
tváře přátel na kaši rozdrcené
volské jařmo zdusilo slova
Jeden zašel za hukotu moře
druhý zmizel při vzpomínce na minulost
třetí pověšen v podzemních kobkách práva
Patnáct neúnavných nocí
do kbelíků vyplivoval sny
krev smíšenou s nenávistí
naděje marně vyplýtvané
Ještě teď bloudí sbírá zbytky sama sebe
a pláče na okrajích města
Když zhroutily se sebeklamy
i svědomí nám ztroskotalo prožrané rzí
a my zmatení přešli přes hranice
zatímco davům ohnul záda strach
A pak jsem zaslechl, jak si mumláš
"Jenom co stojí školy pro to děcko
co stojí léky
dřevo na otop
a Helena by ráda ledničku Izola
Celé generace mizejí v Hádu
včerejší oběť blábolí ještě i zpoza smrti
naše víra leží zdupaná
nohama neurotických soch
Zbyl vůbec ještě někdo
kdo zná pravdu?
Listoval jsem dlouhým slabikářem vůle
nostalgie obrácená v blud
Násilí seškvařené zbytky studu
- jako neúspěšná skica
již načrtl humanistický architekt -
cínoví vojáčci
kompromisy a dětinská neústupnost
Zrada znovu navštěvuje
monotonní korzo smrti
Ti kdo přežili
uložili své činy
do penzijních fondů
drachem osm set tři
bez daní a kolků
My i Kroton bíle odění
žádali jsme následnictví nebo pomstu
pochybná útěcha duše
v boji s časem naším soupeřem
Rudé flétny
zvracejí jakési zkomolené orfické nápěvy
náš lid
obtížený otřelými symboly
se lstivou věštbou na rtech
popíjí nektar
čerstvou krev
z pohárů vlastního života
Roztříštěné
lebky našich přátel
jsou ještě živé předkládány vládcům
již vlastní bledost zdobí
plody našeho zápasu
Každá báje - způsob života
pohřební zpěv jenž hned tak nedoznívá
rubáš pro čerstvě zemřelé
Nasadil jsem si masku Agamemnóna
odmítnutí či výmluva
za roky už promarněné
za roky jež mě čekají
za nepřátele zbrocené krví
v rakvích jež nemají přítomnost
Za soumraku vidiny vzdálených beznadějných měst
Athény Řím Byzantion
zrozené z anonymní touhy
ze sňatku sporu se zbytečností
"Smrt ..." a ozvěna "smrtí splácí se"
Zatímco pološílení milenci
toužící splynout vjedno s bleskem
se dočkali jen střely do prsou
my ostatní jsme ustoupili
a táhli s sebou nedotesané sochy
zastrašení
sténáním zrazených bitev
Truchlící přístavy oděly se rudou
pohřební hrana
vyzváněla vřavu naší vůle
do nebytí
Naposled
požily dívky jed smrtelných tužeb
chlapci ukamenováni
obráceni v popel
na slunečných hřbitovech
Alabastrová těla
vlasy vybělené
prsa nateklá
oběti i vrazi
s užaslým úsměvem němě hledí
jak se Charón proměňuje
z tělesnosti mladistvého pohrdání
v hlubokou dřímotu času
Září je měsíc smrti
nažloutlé tlení
zbytky léta
v bezmasých ulicích
Paměť mi zaplaví kapky citronové štávy
a mój stín bledne
v hodině obhajoby.
Strach
Sípavý dech větru
rozmetal zbytky času
mnohotvárná smrt vyhání klíčky
z jádřince slunečního kaleidoskopu
a stravuje včerejší město
Zdánlivá smrt
zdobená zahradami a lasturami
a city krajně řeckými
jež se rodí a umírají nepokřtěny
Vše řecké je sluncem zalitá smrt
Kdosi vyřešil křížovku přizpůsobení
posbíral nástroje Charónovy
sítě háčky návnady
a vrátil se do sebevražedného města
Jen vyhaslý čas má tvar
v tomto století kdy za vše platíme
za hříchy Paridovy
nadsázky Julese Vernea
hlavu Arisovu nabodnutou na kůl
Hlídky zahrazují ulice drátěnými zátarasy
a otrávenými kopími
obracejí uprchlíky zpět
A my zející ústa křičící "hurá" a "ať žije"
napodobeniny strachu ze zájmů mocných
jsme odrazem velkoleposti snahy o přežití
Umělci se uhnízdili v hlubinách
bázlivosti
s tou obrazoboreckou vírou v zázraky
v konzervované vidiny
a mnohé další podobné věci
pečlivě uzamčené v paměti
Idoly bez tváří
v křivých zrcadlech moci
mění na papíře naději v kámen
a kážou ostatním co měli dělat
už kdysi před léty leč nedělali
Jejich myšlenky stižené leprou
šeptají tragické povídačky
proroctví či pohádky
jak se zrovna hodí
Básník ve snu zápasí
se samopaly s chabými úsmřvy s mramorem ohlodaným moly
dělí své vize v procentní body
krev poroba krev
mění se z člověka ve vzpomínku
z rány ve zrádce
Jak omšelý suvenýr mu vrývá do činů
ten pohled jejích očí
ta svůdně našpulená ústa
ten dotyk těla s pamětí
Fragmenty ran jež klíčí
pod záplatami v obvaze času
Naslouchej větru
jenž vane uličkami času
spaluje rostliny v zahradách
usmrcuje vlčí máky
které nám kvetly v očích
Naslouchej sténání Plejád
němému milování v chaosu rozervanému v cáry
neposkvrněnému početí strachu
Naslouchej svému krotkému svědomí
teď vprostřed noci když na tebe kývají
teď když tě obstupují zmrzačené sochy
Naslouchej lkavé tamburíně
pronikavému žalozpřvu
za mrtvé na něž jsi zapomněl
za mrtvé na které zapomeneš
Naslouchej tamburíny vzlykům
Noc zastřela vůli našich druhů
odvěkou vinu jež nebude umenšena
když města sestupují po stopách
dávných zděděných hříchů
svých dějin jež dospěly až sem
bez omluvy
jako hnusný hlodavec času
Na chodníku dva kostlivci
tlumený výkřik pomsty
za nás kdo jsme je zbrkle pošlapali
neschopni odlišit přátele
od přízraků
Nemotorní romantici
pijí víno
z lebek živých opic
v očích vytesány
dějiny výčitek
jejich vina se topí
krvi Jacksonově
Už nerozlišuji strach
od lhostejnosti
Vše řecké je sluncem zalitá smrt
strach splynout s podrobnostmi
Nářek za mrtvé zahalil zemi
naše životy jako trnové koruny
žhnou a drásají noc
smrt tiše skřípe
olizujíc tisíci ústy
činy
Popel na kůži zbytky
štěstí zpraženého sluncem
a v rytmu vojenské kapely
jsme podřezali žíly květinám
V řece zapomnění
pobil Charón stíny těch kdo hledali spravedlnost
zrádní vládcové
vymlátili vůli z lidových hrdinů
a nato prohlásili:
"Řekové
ctění synové naší vlasti
z Řeků jste se zrodili"
Pak se neúmorně činily
popravčí čety
Zbavili jsme se monofyzitů
obrazoborců i vyznavačů ikon
těch kdo se zhlíželi v minulém
i těch kdo vzhlíželi k budoucímu
Teď přežvykujem zastaralé sny
bezmasé touhy
a naši noví hrdinové
vlastními nehty seškrabují
výčitky svědomí jak Augiášův hnůj
Kouzelníci našich časů
jsou šarlatáni
Jen zatvrzelí básníci
ještě vkládají svou nenávist do veršů
ve zvráceném dialogu s vlastními výčitkami
a cikáni
neděli co neděli odpoledne
se handrkují o mrtvé duše
s zástupcem výrobce umělých hnojiv
Co strží utrácejí za paklíky čarovných karet
a prodávají naději
davu jenž se jim valí ke stánkům
a hledá kde se lacino vykoupit ze smrti
Naděje
Snětivá jinovatka času
se rozlézá po svěží pleti
pravdy jež se náhle zvrtla
v pestrobarevný lunapark hrůzy
Vrátily se doby marných mýtů
když včerejší i dnešní zrádci
podávali na banketech
pořádaných ve skvostném stylu
živé maso naší generace
A plátno země jež kdysi živila
sémě vzcházejících věků
přetírali jakýmsi jinotajem velikonoc
Ochotně tkali závoj bohyně
tu mlhavou připomínku fresky
z panathénských průvodů kdy v záři pochodní
Pallas moudrá a panenská
vrážela poutníkům do hrudi kopí
aby pak otvorem jenž jim rozevřela v srdci
bez zábran proudil sluneční svit
I řeč nám ukradli
a vše co ještě zbylo
čímž získali hrst metálů
a my svobodu
Kdo myslí svobodně, myslí správně
a svobodný je ten kdo nemá co ztratit
Chumel snů v lůně pochybností
naše poslední oběť těm kdo přijdou po nás
těm kdo budou chválit výsledek
aniž se doberou příčin
Naše odyssea jíž není konce
začala v snění za bílého dne
a v neblahých proroctvích
Naši druhové se scházejí v prasečích chlívcích
spřádat neradostné plány
zrcadly mrštili na smetiště
svobody - to aby neviděli mrtvolu
slunce s hlavou uťatou jako Medusa
houpat se ve zvadlých rukou oblohy
A potom pobili motýly
chráněné v dětských dlaních
aby tak předvedli svou udatnost
Venkovští učitelé
již jak známo formují veřejné mínění
zfalšovali i rovnice
v touze zničit náš mýtus
Zahráváš si s ohněm - pravila Odysseovi kouzelnice Kirké
Za společníka přijme se zabiják - zaznělo ozvěnou
z úst jeho potomků
Podpálili činžáky
planoucími šípy z luku slunce
jež vychází po dešti
a do pytle který svírali pod paží
sbírali věci schovávané na památku
které teď lidé vyhazovali z truhel
jako by už neměli důvod
přecpávat si pokoje melancholickými vzpomínkami
Charón vládne na zlatém trůnu
oděn v černý plášť
rubáš pro ty kdo mají pravdu
smuteční šat pro snílky
kteří si životy rvou z kořenů
a házejí je mezi sasanky
a nostalgii
Nemáme boha jehož bychom uctívali
ani obolos
který bychom stiskli mezi zuby
a smrt už na nás nečíhá
tak dravě jako dřív
"Smrt" a ozvěna "smrtí splácí se"
Aby nepohřbení vtrhli do ulic
tančit ten lidský tanec
symbol zmrtvýchvstání času
Aby mohli po větru setřást
i ta nejmenší zrnka strachu
práchnivé zbytky
sedliny včerejší naděje
kterou jsme kdysi znávali tak svěží
jako utopie jež krvácí
a chabě doutná
žalostný paprsek slunce
na kusu asbestu
Kroky času
stopy chodidel lidské Gorgony
basreliéfy v písku
Předevčírem
jsem je pokropil krví
krví rudou šarlatovou krví barvy šafránu
krve je vždycky třeba
chceme-li aby rozpukaly kukly
a motýli se mohli utkat
se světlem
Pálím město a umírám
spolu s nepřáteli
Jedna za druhou odcházejí zimy
vzdušné víry jiných životů a tužeb
rodící bez ustání
onoho démona našich myšlenek
naše odpadlické sny
a hadovité duše našich potomků
Vrtáčivý vlček času
marný výsledek zápasů věnčených vavříny
když vítězi se nakazili
krvežíznivostí své generace
a bílé bohyně našich snů
Althea Fyskoa Ariagné
za babku prodaly svá těla
aby se zapsaly do dějin
zrovna jako tahle zajíkavá výpověď
jež se zaplétá do toho co chce ztajit
z mlhavého vědomí viny
z falešných pověr strachu
a prosluněné smrti naděje
Sny Bůh už opustil
vzmužte se vy proroci lidské spásy
ještě nám kyne naděje v zoufalství
Přeložila Alexandra Büchlerová
Výpověď o smrti
A crowd flowed over London Bridge, so many,
I had not thought death had undone so many
T. S. ELIOT
VinaI had not thought death had undone so many
T. S. ELIOT
Báje navždy mumifikovány spočinuly v knihách
děsivé sny
o vině paměti
o tom jak kdysi zradila nás doba
Hluše zazněly kroky v síních času
když jsem si nasadil masku Agamemnóna
"Smrt..." a ozvěna "smrtí splácí se"
Helena
zmámená slastí na rozkošnických pohovkách Tróje
v zimních kavárnách
kde sedávají staré dámy
poseté náušnicemi a názory
Roky čekání
poskvrněné mou krví
promarněné v lehkovážných létech
mezi nahotou dívčích těl
zalknutých nánosem neplodných dob a vzpomínek
Athéna Mary Myrto
Na podzim
s prvním poryvem hořkosti
sůl v žilách se jim mění v pot
Minulost mého kostlivého města
hrouda bohem zapomenutá
přízračné zástupy leprózních soch
Cáry zplihlých životů
šrámy
na svědomí bezhlavé společnosti
Strašlivá Lítice sviští našimi polibky
potřísněnými krví a jalovostí přísah
doznáním dávné raněné touhy
Když vrahové
zprznili bolest morálkou a kompasy
a uchvátili trůny
aby je budoucnost uctívala
jako hrdiny
Svou duši jsem zkropil vůní moře
utkanou ze spršek
milostných vzdutí vzdálených vln
Mořeplavci šeptavě vraceli ozvěnou
táhlý vzlyk Sirén
nářek
za plavbu jež počala
ještě než hlíně byl dán tvar
ještě před veršem prahnoucím po poznání
Rozprchli jsme se po palubách lodí
do škvír mezi práchnivými prkny
jen s unaveným monologem větru v uších
vzpomínkami hřadujícími na stožárech
chraplavým chřestítkem nářku
za děti od počátku odsouzené k smrti
utopené v křitelnicích pomsty
Náš smutek balast v podpalubí zapomnění
teď když činy ztratily váhu
daleko od pobřeží krásných protikladů
a domů zaplavených sluncem
Už tolik let jsem mrtvý
má paměť zvětrala váháním
Má osamělost mé oči
V téhle zemi už nikdo není živ
pod kandelábry zejí vražedné úsměvy
tváře přátel na kaši rozdrcené
volské jařmo zdusilo slova
Jeden zašel za hukotu moře
druhý zmizel při vzpomínce na minulost
třetí pověšen v podzemních kobkách práva
Patnáct neúnavných nocí
do kbelíků vyplivoval sny
krev smíšenou s nenávistí
naděje marně vyplýtvané
Ještě teď bloudí sbírá zbytky sama sebe
a pláče na okrajích města
Když zhroutily se sebeklamy
i svědomí nám ztroskotalo prožrané rzí
a my zmatení přešli přes hranice
zatímco davům ohnul záda strach
A pak jsem zaslechl, jak si mumláš
"Jenom co stojí školy pro to děcko
co stojí léky
dřevo na otop
a Helena by ráda ledničku Izola
Celé generace mizejí v Hádu
včerejší oběť blábolí ještě i zpoza smrti
naše víra leží zdupaná
nohama neurotických soch
Zbyl vůbec ještě někdo
kdo zná pravdu?
Listoval jsem dlouhým slabikářem vůle
nostalgie obrácená v blud
Násilí seškvařené zbytky studu
- jako neúspěšná skica
již načrtl humanistický architekt -
cínoví vojáčci
kompromisy a dětinská neústupnost
Zrada znovu navštěvuje
monotonní korzo smrti
Ti kdo přežili
uložili své činy
do penzijních fondů
drachem osm set tři
bez daní a kolků
My i Kroton bíle odění
žádali jsme následnictví nebo pomstu
pochybná útěcha duše
v boji s časem naším soupeřem
Rudé flétny
zvracejí jakési zkomolené orfické nápěvy
náš lid
obtížený otřelými symboly
se lstivou věštbou na rtech
popíjí nektar
čerstvou krev
z pohárů vlastního života
Roztříštěné
lebky našich přátel
jsou ještě živé předkládány vládcům
již vlastní bledost zdobí
plody našeho zápasu
Každá báje - způsob života
pohřební zpěv jenž hned tak nedoznívá
rubáš pro čerstvě zemřelé
Nasadil jsem si masku Agamemnóna
odmítnutí či výmluva
za roky už promarněné
za roky jež mě čekají
za nepřátele zbrocené krví
v rakvích jež nemají přítomnost
Za soumraku vidiny vzdálených beznadějných měst
Athény Řím Byzantion
zrozené z anonymní touhy
ze sňatku sporu se zbytečností
"Smrt ..." a ozvěna "smrtí splácí se"
Zatímco pološílení milenci
toužící splynout vjedno s bleskem
se dočkali jen střely do prsou
my ostatní jsme ustoupili
a táhli s sebou nedotesané sochy
zastrašení
sténáním zrazených bitev
Truchlící přístavy oděly se rudou
pohřební hrana
vyzváněla vřavu naší vůle
do nebytí
Naposled
požily dívky jed smrtelných tužeb
chlapci ukamenováni
obráceni v popel
na slunečných hřbitovech
Alabastrová těla
vlasy vybělené
prsa nateklá
oběti i vrazi
s užaslým úsměvem němě hledí
jak se Charón proměňuje
z tělesnosti mladistvého pohrdání
v hlubokou dřímotu času
Září je měsíc smrti
nažloutlé tlení
zbytky léta
v bezmasých ulicích
Paměť mi zaplaví kapky citronové štávy
a mój stín bledne
v hodině obhajoby.
Strach
Sípavý dech větru
rozmetal zbytky času
mnohotvárná smrt vyhání klíčky
z jádřince slunečního kaleidoskopu
a stravuje včerejší město
Zdánlivá smrt
zdobená zahradami a lasturami
a city krajně řeckými
jež se rodí a umírají nepokřtěny
Vše řecké je sluncem zalitá smrt
Kdosi vyřešil křížovku přizpůsobení
posbíral nástroje Charónovy
sítě háčky návnady
a vrátil se do sebevražedného města
Jen vyhaslý čas má tvar
v tomto století kdy za vše platíme
za hříchy Paridovy
nadsázky Julese Vernea
hlavu Arisovu nabodnutou na kůl
Hlídky zahrazují ulice drátěnými zátarasy
a otrávenými kopími
obracejí uprchlíky zpět
A my zející ústa křičící "hurá" a "ať žije"
napodobeniny strachu ze zájmů mocných
jsme odrazem velkoleposti snahy o přežití
Umělci se uhnízdili v hlubinách
bázlivosti
s tou obrazoboreckou vírou v zázraky
v konzervované vidiny
a mnohé další podobné věci
pečlivě uzamčené v paměti
Idoly bez tváří
v křivých zrcadlech moci
mění na papíře naději v kámen
a kážou ostatním co měli dělat
už kdysi před léty leč nedělali
Jejich myšlenky stižené leprou
šeptají tragické povídačky
proroctví či pohádky
jak se zrovna hodí
Básník ve snu zápasí
se samopaly s chabými úsmřvy s mramorem ohlodaným moly
dělí své vize v procentní body
krev poroba krev
mění se z člověka ve vzpomínku
z rány ve zrádce
Jak omšelý suvenýr mu vrývá do činů
ten pohled jejích očí
ta svůdně našpulená ústa
ten dotyk těla s pamětí
Fragmenty ran jež klíčí
pod záplatami v obvaze času
Naslouchej větru
jenž vane uličkami času
spaluje rostliny v zahradách
usmrcuje vlčí máky
které nám kvetly v očích
Naslouchej sténání Plejád
němému milování v chaosu rozervanému v cáry
neposkvrněnému početí strachu
Naslouchej svému krotkému svědomí
teď vprostřed noci když na tebe kývají
teď když tě obstupují zmrzačené sochy
Naslouchej lkavé tamburíně
pronikavému žalozpřvu
za mrtvé na něž jsi zapomněl
za mrtvé na které zapomeneš
Naslouchej tamburíny vzlykům
Noc zastřela vůli našich druhů
odvěkou vinu jež nebude umenšena
když města sestupují po stopách
dávných zděděných hříchů
svých dějin jež dospěly až sem
bez omluvy
jako hnusný hlodavec času
Na chodníku dva kostlivci
tlumený výkřik pomsty
za nás kdo jsme je zbrkle pošlapali
neschopni odlišit přátele
od přízraků
Nemotorní romantici
pijí víno
z lebek živých opic
v očích vytesány
dějiny výčitek
jejich vina se topí
krvi Jacksonově
Už nerozlišuji strach
od lhostejnosti
Vše řecké je sluncem zalitá smrt
strach splynout s podrobnostmi
Nářek za mrtvé zahalil zemi
naše životy jako trnové koruny
žhnou a drásají noc
smrt tiše skřípe
olizujíc tisíci ústy
činy
Popel na kůži zbytky
štěstí zpraženého sluncem
a v rytmu vojenské kapely
jsme podřezali žíly květinám
V řece zapomnění
pobil Charón stíny těch kdo hledali spravedlnost
zrádní vládcové
vymlátili vůli z lidových hrdinů
a nato prohlásili:
"Řekové
ctění synové naší vlasti
z Řeků jste se zrodili"
Pak se neúmorně činily
popravčí čety
Zbavili jsme se monofyzitů
obrazoborců i vyznavačů ikon
těch kdo se zhlíželi v minulém
i těch kdo vzhlíželi k budoucímu
Teď přežvykujem zastaralé sny
bezmasé touhy
a naši noví hrdinové
vlastními nehty seškrabují
výčitky svědomí jak Augiášův hnůj
Kouzelníci našich časů
jsou šarlatáni
Jen zatvrzelí básníci
ještě vkládají svou nenávist do veršů
ve zvráceném dialogu s vlastními výčitkami
a cikáni
neděli co neděli odpoledne
se handrkují o mrtvé duše
s zástupcem výrobce umělých hnojiv
Co strží utrácejí za paklíky čarovných karet
a prodávají naději
davu jenž se jim valí ke stánkům
a hledá kde se lacino vykoupit ze smrti
Naděje
Snětivá jinovatka času
se rozlézá po svěží pleti
pravdy jež se náhle zvrtla
v pestrobarevný lunapark hrůzy
Vrátily se doby marných mýtů
když včerejší i dnešní zrádci
podávali na banketech
pořádaných ve skvostném stylu
živé maso naší generace
A plátno země jež kdysi živila
sémě vzcházejících věků
přetírali jakýmsi jinotajem velikonoc
Ochotně tkali závoj bohyně
tu mlhavou připomínku fresky
z panathénských průvodů kdy v záři pochodní
Pallas moudrá a panenská
vrážela poutníkům do hrudi kopí
aby pak otvorem jenž jim rozevřela v srdci
bez zábran proudil sluneční svit
I řeč nám ukradli
a vše co ještě zbylo
čímž získali hrst metálů
a my svobodu
Kdo myslí svobodně, myslí správně
a svobodný je ten kdo nemá co ztratit
Chumel snů v lůně pochybností
naše poslední oběť těm kdo přijdou po nás
těm kdo budou chválit výsledek
aniž se doberou příčin
Naše odyssea jíž není konce
začala v snění za bílého dne
a v neblahých proroctvích
Naši druhové se scházejí v prasečích chlívcích
spřádat neradostné plány
zrcadly mrštili na smetiště
svobody - to aby neviděli mrtvolu
slunce s hlavou uťatou jako Medusa
houpat se ve zvadlých rukou oblohy
A potom pobili motýly
chráněné v dětských dlaních
aby tak předvedli svou udatnost
Venkovští učitelé
již jak známo formují veřejné mínění
zfalšovali i rovnice
v touze zničit náš mýtus
Zahráváš si s ohněm - pravila Odysseovi kouzelnice Kirké
Za společníka přijme se zabiják - zaznělo ozvěnou
z úst jeho potomků
Podpálili činžáky
planoucími šípy z luku slunce
jež vychází po dešti
a do pytle který svírali pod paží
sbírali věci schovávané na památku
které teď lidé vyhazovali z truhel
jako by už neměli důvod
přecpávat si pokoje melancholickými vzpomínkami
Charón vládne na zlatém trůnu
oděn v černý plášť
rubáš pro ty kdo mají pravdu
smuteční šat pro snílky
kteří si životy rvou z kořenů
a házejí je mezi sasanky
a nostalgii
Nemáme boha jehož bychom uctívali
ani obolos
který bychom stiskli mezi zuby
a smrt už na nás nečíhá
tak dravě jako dřív
"Smrt" a ozvěna "smrtí splácí se"
Aby nepohřbení vtrhli do ulic
tančit ten lidský tanec
symbol zmrtvýchvstání času
Aby mohli po větru setřást
i ta nejmenší zrnka strachu
práchnivé zbytky
sedliny včerejší naděje
kterou jsme kdysi znávali tak svěží
jako utopie jež krvácí
a chabě doutná
žalostný paprsek slunce
na kusu asbestu
Kroky času
stopy chodidel lidské Gorgony
basreliéfy v písku
Předevčírem
jsem je pokropil krví
krví rudou šarlatovou krví barvy šafránu
krve je vždycky třeba
chceme-li aby rozpukaly kukly
a motýli se mohli utkat
se světlem
Pálím město a umírám
spolu s nepřáteli
Jedna za druhou odcházejí zimy
vzdušné víry jiných životů a tužeb
rodící bez ustání
onoho démona našich myšlenek
naše odpadlické sny
a hadovité duše našich potomků
Vrtáčivý vlček času
marný výsledek zápasů věnčených vavříny
když vítězi se nakazili
krvežíznivostí své generace
a bílé bohyně našich snů
Althea Fyskoa Ariagné
za babku prodaly svá těla
aby se zapsaly do dějin
zrovna jako tahle zajíkavá výpověď
jež se zaplétá do toho co chce ztajit
z mlhavého vědomí viny
z falešných pověr strachu
a prosluněné smrti naděje
Sny Bůh už opustil
vzmužte se vy proroci lidské spásy
ještě nám kyne naděje v zoufalství
Přeložila Alexandra Büchlerová